Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Má být v pasťáku lépe než v biologické rodině?

Jak jsme již na SK informovali, Tereza Konrádová, na FB působící pod pseudonymem, publikovala článek o situaci v zařízení v Chrastavě a já se nestačím divit. Personál chrastavského „pasťáku“ se prý měl dopustit porušení zákona tím, že dětem zavedl bodový systém, ponechal mříže v oknech nebo omezoval propustky do rodiny. To by podle Konrádové byl hrdelní zločin, kdyby sama nebyla odpůrkyní trestu smrti.

nifest3

Dále je Konrádová přesvědčena, že pokud 95 % chovanců podobných zařízení tvoří kuřáci, neměl by personál chovancům v kouření razantně bránit, například používáním tvrdých trestů za kouření pro jednotlivce. Argumentace dvojí morálkou je sice na první pohled rozumná, fakticky však dvojí morálka funguje v mnohem větší části společnosti v oblasti daní a nevšiml jsem si, že by Konrádová požadovala zmírnění či zrušení postihů za daňové delikty.

Kapitola sama pro sebe jsou tresty kolektivní, ty nejsou, pokud vím, v podobných zařízeních aplikovány vůbec. To mi říkal i můj vyučující na univerzitě a ředitel ostravského ústavu, Pavel Němynář. Přitom právě proti kouření by mohly být velice účinné. Kolektivní tresty za kouření by vedly k tomu, že by ta část chovanců, která není na nikotinu silně závislá, kouřit přestala a postupně k tomu donutila i ty, kteří trpí silnou závislostí, ale hrozba šikany ze strany nekuřáckých spoluchovanců by absenci nikotinu převážila.

Jistě, lze tvrdit, že takové opatření je přehnaně kruté, avšak na kouření se dnešní západní civilizace dívá jako na něco zcela nepřijatelného a trestného (v dikci nedouků z Novinek zločinného, ve skutečnosti má jít o pouhý přestupek, PDF). Pokud má být dospělým, kteří dodržují zákon, v barech a pivnicích zakázáno kouřit, není přece možné, aby to zároveň bylo umožněno dospělým nezletilým ve výchovném ústavu. Podle nedávné předlohy zákona má být za kouření v baru či pivnici potrestán jejich provozovatel, bez ohledu na to, zda bylo v jeho silách v tom hostům zabránit. Opět jsem si nevšiml, že by proti takovému návrhu Konrádová, nebo snad Strana zelených, jejíž je členkou, protestovala.

V jednom ze svých komentářů mimo samotný článek Konrádová píše, že v Chrastavě vychovávají děti tak, aby uspěly jedině ve vězení. Já mám spíš pocit, že je vychovávají pro běžné dělnické profese (tím myslím i manuální profese v obchodu a službách, nejen ty v továrnách), kde je dodržování příkazů a pravidel obvykle na prvním místě.

Nicméně chápu, že to Konrádová neví, sama asi nikdy u pásu nebo za kasou nepracovala. Další možnost může být působení propuštěnců z ústavu v bezpečnostních sborech, tam se též oceňuje zejména poslušnost. Pokud spáchali trestné činy jako nezletilí a nebyli odsouzeni, nemuselo by to armádě či policii vadit, že byli ve výchovném ústavu. Nemluvě o různých polovojenských jednotkách a cizineckých legiích v zahraničí, ve kterých často tvoří většinu právě lidé s trestní minulostí.

Nevím, zda Tereza Konrádová vyrostla v rodině či v ústavním prostředí, ale to, co popisuje jako naprosto nepřijatelné výchovné metody u mladistvých delikventů, mnozí prožijí ve své rodině. Příkladem je rodina, kde rozhodnutí matky, která byla někdy prezentována jako rozhodnutí rodičů, ačkoliv otec byl v matčině vleku, jsou vždy platná a musí být respektována pod hrozbou fyzických i dalších trestů. Chování dětí bylo bodováno a hodnoceno. A nemusí jít jen o rodiny, dobrým příkladem je také stálé bodování, hodnocení a trestání dětí ve skautských oddílech.

Po přečtení těchto řádků se možná domníváte, že takoví rodiče jsou vždy zároveň příznivci tvrdých trestů vůči zločincům, že požadují obnovení trestu smrti, střílení migrantů na hranicích a podobnou „tmářskou“ agendu. Ne, jsou i takoví, kteří nic takového nevyznávají. Naopak se někteří z nich na většinovou populaci dívají jako na nespravedlivě privilegované lidi, kteří jsou zbytku světa něco dlužni. K tomu, proč vůči svým vlastním dětem uplatňovali přístupy, které by vůči jiným osobám neschvalovali, mám tři možná vysvětlení:

Nejména v jednom kokrétním případě byli rodiče, podle svého vlastního tvrzení, přesvědčeni, že tvrdou výchovou ze svých dětí vychovají kvalitní jedince, kteří budou v dospělosti úspěšní. Argumentují svou vlastní výchovou a v případě syna také pravidly, která platí na vojně. Podle další možné verze byli takoví rodiče přesvědčeni, že si jejich děti svá vrozená privilegia: Jsou bílé, většinové národnosti a vyrůstají v úplné rodině, musí zasloužit tím, že budou vzorně plnit všechny požadavky. A podle té nejméně příznivé verze byli přesvědčeni, že si ze stejných důvodů zasluhují trest, resp. je třeba v nich stále probouzet pocit viny.

Přitom zatímco někteří dnešní neomarxisté například prohlašují, že děti nemají být zvýhodňované tím, že jim rodiče čtou, autoritářští rodiče často považují vzdělání za zásadní hodnotu, ve které by své děti neomezovali. Je tedy možné, že usoudili, že když jejich dětem nehrozí rasové útoky nebo domácí násilí spojené s opilstvím rodičů, uplatní na ně aspoň tvrdý režim, aby se jejich vlastní děti neměly lépe, než ty cizí, a svědomí rodičů netížil pocit viny, že působí nespravedlnost.

Myslí si Tereza Konrádová, že si někdo zaslouží za to, že nespáchal žádný delikt, horší zacházení, než jaké se uplatňuje v ústavní výchově vůči neplnoletým delikventům, či jinak problematickým osobám? Třeba za to, že se narodil jako běloch, většinové národnosti a do úplné rodiny? Nebo snad Tereza Konrádová hodlá děti z rodin, kde fungují přísnější pravidla než v ústavní výchově, odebírat rodičům a umístit je v ústavní výchově či v pěstounské péči, a to i proti vůli dětí samotných? V Norsku s tím mají dostatek zkušeností a moc si přejí předávat je dál.

Nejvíce mne však trápí otázka, co by řekla Tereza Konrádová lidem, které chovanci ústavu v Chrastavě šikanovali nebo dokonce vážně zranili, až  zjistí, že tito delikventi mají nárok na lepší zacházení než oni sami ve svých rodinách? Pro lepší představu, o jaké lidi jde v případě chovanců chrastavského zařízení, stačí zmínit mladšího z pachatelů brutálního znásilnění a těžkého ublížení na zdraví v Krupce. Jmenuje se Nikolas Bady.

Doplnění článku: K situaci v chrastavském ústavu se veřejně vyjadřuje též tamní starosta Michael Canov a mnozí občané města. Zastávají však zcela opačné postoje, než Tereza Konrádová a její soukmenovci, žijící převážně v Praze a Brně. V cause podporují odvolané vedení ústavu a odsuzují MŠMT za provedenou „razii“. Starosta města v dané věci sepsal oficiální dopis ministryni školství a publikoval velmi ostrý článek na webu města.

Server Neovlivní zase informuje o velmi problematické minulosti náměstka ministryně Valachové pro ústavní výchovu, Václava Pícla.

Další doplnění článku: Idnes v minulosti publikoval zajímavý rozhovor s tehdy odstupujícím ředitelem chrastavského ústavu Zdeňkem Peldou. Deník zase informuje o petici na podporu odstoupivší ředitelky Sochorové, která získává masovou podporu obyvatel.

Reklamy

About Václav Š. David

Jsem živnostník, od roku 2006 člen KDU-ČSL. Vystudoval jsem Provozně-ekonomickou fakultu ČZU (titul Ing.) a Filosofickou fakultu Ostravské univerzity (titul Bc.).

Information

This entry was posted on 05. 06. 2016 by in Analysy, Komentáře, Zprávy and tagged , , , , , .
%d bloggers like this: