Ačkoliv v obecné představě je podstatou překvapivých změn prospěchářství, domnívám se, že to neodpovídá realitě. Podívejme se na 2 překvapivé sekulární konverse: Miroslav Kalousek a Pavel Novotný. Ačkoliv první je celostátní politik a druhý je primárně novinář a politik je pouze lokální, přesto mají překvapivě podobný osud: Oba byli původně otloukánky Pravdy a lásky.
U Kalouska byl vrcholem výpad Hany Marvanové a Cyrila Svobody v roce 2001. Kalousek pak hledal novou polohu. Nejprve chtěl v roce 2006 vstoupit do vlády s podporou KSČM. Když to nevyšlo, našel si roli odborníka – ministra financí – ze které vystrnadil Vlastimila Tlustého z ODS, neboť ho předseda ODS Topolánek nesnášel. Tato jeho role skončila v roce 2010 složenkou, která vyděsila řadu voličů a její dryáčnictví ukončilo představu Kalouska jako tichého odborníka. Kalousek pak začal flirtovat s Pravdou a láskou, ale je otázkou, zda jsou jeho námluvy úspěšné. Jeho boj za Tibet je už trapný, ale Pravda a láska jeho souputnictví ocenila.
Novotný celý život zápasí s nálepkou protekčního synka. Stal se z něho zcela bezskrupulosní bulvární novinář. Vrcholem bylo jeho přiznání na otázku: „Český bulvár léta žije z Ivety Bartošové. Nezdá se vám, že už je to v poloze, že tu ženu jednoduše zabijete?“ v roce 2013: „Samozřejmě, my ji skutečně zabijeme.“ Iveta Bartošová v roce 2014 spáchala sebevraždu a Novotný v roce 2015 seknul se šéfredaktorováním Extra. Od té doby píše jeden promigrantský text za druhým.
Co mají oba společného? Byli otloukánky, ale ta role jim neseděla. Chtějí být kladnými postavami a toto postavení dnes nezískají jinak než tím, že je Pravda a láska vezme na milost.
Otázkou druhou je, zda se jim to podaří. Domnívám se, že nikoliv. V testu pravdoláskovní predestinace už dávno selhali. Mohou proto být vzati na milost toliko jako užiteční idioti, jak Kalouskovi jasně sdělil pravdoláskovní inkvisitor Honzejk.
Svobodná kultura 