Pokud bychom měli označit přesný okamžik, ve kterém tato země konečně zmizela ve vlastní trávicí soustavě, byl jím den, kdy se Anthony Blair stal rytířem Podvazkového řádu.
Tento titul je osobním darem od královny, našeho korunovaného a pomazaného monarchy, posledního skutečného souveraina Evropy a dědice tisíce let práva a honosnosti. Nemusela to udělat.
Poněvadž nejsem schopen uvěřit jinému vysvětlení, budu předpokládat, že její veličenstvo udělala hořký a sarkastický žert.
Protože, přestože, jak bylo dříve řečeno, s Podvazkem není spojena zásluha, je s ním spojena čest. A ještě více, tradice. V celé té směsi vlajek, hedvábí a peří ještě přetrvává poslední vytrvalý šepot staršího, lítého, statečnějšího světa než toho, ve kterém žijeme.
A blairovská příšera nenávidí toto všechno. 27. září 1999 v Bournemouthu v projevu zaútočil na „síly konservatismu“. Mnoho z něho mohlo být předneseno bolševickým fanatikem Leonem Trotským.
Jak je pravidlem u revolucionářů, předstíral, že škoda, kterou působí, je oprávněna přínosy, které údajně přinese chudým a nuzným, které samozřejmě nepřinesla.
Ponižoval zákonnou opposici osobním utrháváním a otevřeně slíbil rozdrtit ji navždy. Prohlásil sebe a svoji vládu „novou pokrokovou silou v britské politice, která může modernisovat národ, odmést ony síly konservatismu, aby osvobodit lidi.“
Opakoval něco o svobodě, k níž má ve skutečnosti pramalý respekt. Jeho pologramotná tiráda končila slovy, „nyní, konečně, Strana a národ se sjednotila za jedním účelem: osvobodit lid.“
„nyní, konečně, Strana a národ se sjednotila za jedním účelem: osvobodit lid.“
Anthony Blair
Tato slova odrážela zarážející, megalomanské tvrzení v jeho manifestu z roku 1997, že „nová Labouristická strana je politickou rukou nikoho jiného než britského národa jako celku.“
Ale, až do roku 1999, bylo marné varovat početné uctívače Blairovy (víte sami, kteří jste, i když dnes zapíráte) co tento muž a jeho strana připravují. Těžko se mi vzpomíná na všechny ty lidi, vlastence, sociální konservativce, slušné lidi, kteří mě nesnesitelně ujišťovali, v prvých měsících premiérství, že Blair je „nejlepším toryovským ministerským předsedou, kterého jsme kdy měli.“
Potom se to stalo. Daně a výdaje vylétly nahoru, stejně jako bláznivé půjčování skrze iniciativu soukromého financování. (půjčování skrze projekty PPP – mimo účetní knihy veřejných rozpočtů — pozn. FB) Levné, prázdné sliby o kriminalitě a vzdělávání vylétly oknem.
Policie, úřednictvo, soudci, ozbrojené síly, předseda dolní komory parliamentu byli všichni nelítostně zpolitisováni.
Dědičský princip – na kterém je Koruna založena – byl přímo zacílen masakrem staré sněmovny lordů (a kdo říká nyní, že co přišlo poté bylo zlepšením?). Byla podporována immigrace v dosud nevídané míře.
Země byla neodvolatelně roztříštěna sabotáží nazvanou devolucí. Nepřátelé Británie by nebývali byli přišli s lepším plánem na rozdělení a toto zůstává jednou z nejhorších a nejvíce vyhnutelnějších politických chyb kdy provedených jakoukoliv londýnskou vládou.
Namísto obrany našich národních zájmů proti našim nepřátelům, byly ozbrojené síly zneužity jako žoldáci v divých, jalových, nemravných a předem prohraných levicových intervencích v Kosovu, Iráku a Afghanistánu.
V kontrastu s tím byly nuceny vzdát se nejhorším terroristům v Evropě, Prozatímní IRA, za což je Blair dosud bizarně chválen lidmi, kteří by měli vědět lépe. Pak odešel a potřísnil se rádcovstvím zahraničním despotům výměnou za dolary.
Proč by taková osoba vůbec chtěla být rytířem Podvazku? Jestli chce lesklou ozdobu, lze na internetu koupit Leninův řád v dobrém stavu.
Jediným možným důvodem by bylo zesměšnit a podrýt to, k čemu se přidal, tak jako zesměšnil a podryl parlament. A zde je náznak. Nikdy předtím zde nebylo takové revoluce.
Cromwell zabil krále. Robespierre otevřeně nenáviděl francouzskou Korunu. Lenin rozehnal první ruské demokratické shromáždění bajonety a vládnul bez něj.
Iránští ajatoláhové vyhnali šáha ze země. Ale blairovská revoluce ponechala všechny budovy stojící, všechny vnější formy na místě, ale zemi vytrhla ducha.
Porotní systém musí být ceněn
Prosím, nepřidávejte se k útokům na poroty, kterých se mnozí dopouštějí po britstolském verdiktu (zproštění viny vandalů, kteří strhli sochu Eduarda Colstona — pozn. FB) Za prvé, skutečným selhání britského práva, když demonstranti otevřeně vyhrožovali stržením sochy majitele otroků, byla nečinnost policie.
Tato blairisovaná organisace již nestojí za právem a spravedlností. Je zde, aby vyvažovala mezi „provinilcem“ a „obětí“ s předpokladem, že „provinilec“ měl pravděpodobně dobrou výmluvu. Netuším, proč nezrušíme tyto zbytečné milice paramilitárních sociálních pracovníků a nenahradíme je skutečnou místní policejní silou, která slouží veřejnosti.
Za druhé, fakt, že poroty smějí učinit zcela nezávislé rozhodnutí je přesně, co je činí tak cennými. Jak řekl Jakob Rees-Mogg minulý týden, „poroty jsou tak důležitým ochráncem našich svobod, že musíme vzít drsné s hladkým.“
„poroty jsou tak důležitým ochráncem našich svobod, že musíme vzít drsné s hladkým.“
Jakob Rees-Mogg
Většina britských obyvatel nemá ponětí, jak vzácné jsou poroty ve zbytku světa, a kolik moci stát má tam, kde nejsou nezávislé poroty. Jde o tuto jednu věc, nade vše, která předešla politickým soudům v této zemi po staletí.
Nicméně sme již přišli o dvě neocenitelné obrany proti despotismu, díky pošetilému veřejnému pobouření. Michael Howard zrušil právo mlčet a blairité zrušili ochranu před opakovaným stíháním.
Poroty potřebují reformu, jak jsem naléhal roky. Ale musejí být více nezávislé, nikoliv méně. Oslabte je ještě více, a budete před státní mocí bezpeční asi jako v Rumunsku.
Proč Sadik Chán necítí potkana?
Nemá Sadik Chán, starosta Londýna, čich? Pokud mu nos slouží, jaktože neví, že většina města, kterému údajně vládne, smrdí konopím z konce na druhý konce, a ze strany na stranu?
Způsobeno jest to tím, že stejně jako ostatek krajiny, je nevolnou obětí 40 letého experimentu v hlouposti a lenosti. Drogoví legalisátoři rádi vypichují Portugalsko a Amsterdam jako příklady k následování (nejsou). Ale největší drogově liberalisační programme v Evropě je právě zde ve Spojeném království.
Přestože je držení konopí technicky protizákonné, zákon není jednoduše vynucován. Nepřekvapivě, to znamená že užívání vzrostlo a na některých místech je téměř normální. I tak Mr Chán myslí, že jsme příliš tvrdí na kuřáky trávy a chce k nim být lepší. Proč na světě? Při korrelaci této zvrácené, mocné tvrdé droze a násilnou mentální poruchou, legalisace konopí de facto může dokonce mít něco společného s hrozivou nožovou kriminalitou, o které Mr Chán tvrdí, že ho znepokojuje.
Ale nejen smysl čichu postrádají moderní politici, když jde o thema konopí. Až na velmi málo výjimek, nevědí o problemu vůbec nic.
Přesto jsou olympijsky důvěřiví, když velká drogová lobby přijde a nakrmí je propagandou o tom, jak válka proti drogám, která neexistuje, selhala a musíme být ještě měkčí. Jak to můžeme změnit.
Svobodná kultura 