Jsem libertin

Ačkoliv na první pohled mezi liberály a libertiny není rozdíl, pro mne je zásadní. Pro liberály je hlavní hodnotou svoboda, pro libertiny důstojnost. Liberálové věří v komunitu, například obec nebo stát, byť minimální, který se má postarat o spravedlnost, veřejný pořádek a národní obranu, pro libertiny je komunita opressivní nepřítel, který se jim snaží vnutit své hodnoty.

Nebylo by tedy jednodušší se prohlásit za anarchokapitalistu (AnCap)? Ne, pro AnCap je hlavní hodnotou vlastnictví a odvozeně podnikání. Když se podívám na Facebook levicového ancapisty Martina Urzy, je plný stížností na to, jak Babiš omezuje podnikání nebo že se svým potlačením lidských práv přišel pozdě. Stížnost na pošlapání lidské důstojnosti antivirovým hidžábem jsem nezaznamenal. To samé jeho oponent, pravicový ancapista Martin Štěpaník, který má své posty jen pro přátele, takže nemá smysl na ně odkazovat. Je mi líto, s těmito lidmi nemám a nechci mít nic společného.

Naproti tomu jsem druh pravdoláskaře. Stejně jako oni odmítám demokracii, protože vidím, že lid vygeneruje fašistu Babiše a plukovníka Prymulu. Věřím, že lidé jsou dobří, circa 700 000 členů elity, kteří odmítají nouzový stav a opatření s ním spojená. Jsou lidé zlí, kteří tato opatření vymýšlejí a aktivně prosazují. Nechť shoří v pekle!

Co s tím? Jak jen to půjde omezovat státní a veřejnou kontrolu. Prosazovat opt-out všude, kde to půjde. I ta nejdrzejší korporace vám povinné nošení roušek či jiných náhubků (např. chimár) nenařídí. Všude posilovat brzdy – čím obtížnější vládnutí bude, tím lépe.