Svobodná kultura

Přirozenost, svoboda a tradice

Diskriminace v hotelu Brioni

Nález GOLDEN GASTRO SERVICE v. ČOI (symptomatickou liknavostí ústavního soudu soudu dosud není v NALUS) rozčísl české veřejné mínění. Protože je mimořádně špatný, zaslouží si širší rozbor.

Skutková podstata a projednání nižšími instancemi

Po annexi Krymu Ruskou federací společnost GOLDEN GASTRO SERVICE zakázala ve svém hotelu Brioni Boutique ubytovat všechny občany RF. Svůj zákaz později modifikovala takto:

S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique [zdůrazněno mnou]

V tomto stavu to zachytila Česká obchodní inspekce, která GOLDEN GASTRO SERVICE udělila mírnou pokutu 50 000 Kč. Krajský soud ji snížil na 5 000 Kč a nejvyšší správní soud ji potvrdil (PDF). GOLDEN GASTRO SERVICE podala ústavní stížnost.

K justici obecně

Definičním znakem soudce je moudrost. Rozhodnutí, které polovina národa odmítá, moudré není. Nález podporuje Matyáš Zrno, Monika Čírtková a další, nález odmítají Ivo Telec, Eliška Wagnerová a další. Moudré je takové rozhodnutí, které přesvědčí 80 % a více lidí, takže je konsensuální. Typickým je Šalomounův soud (1. královská 3,16-28):

16Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním. 17„Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem. 18Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí. 19V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla. 20A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně. 21Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“
22Ta druhá žena ale tvrdila: „Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“
„Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.
23Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“ 24Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč. 25„Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“
26Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem.
Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“
27Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“
28Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.

Naproti polarisaci společnosti zvyšuje stranickost a ideologisace soudního rozhodování. Vojtěch Šimíček i Kateřina Šimáčková patří mladočeské menšině ústavního soudu (stejně jako Jaromír Jirsa a Tomáš Lichovník), kteří nad všemi lidskými právy upřednostňují (soukromé) vlastnictví. Zde navíc dali průchod špatně skrývané rusofobii verbalisované jako „historický kontext srpnové okupace Československa“ (§ 38).

Na druhou stranu je třeba odmítnout výtky, že rozhodnutí je jakkoliv neodborné. Vojtěch Šimíček i Kateřina Šimáčková jsou špičkoví právníci; rozhodnutí je čtivé i pro laiky (§ 17 sq.), více než běžný novinový článek. Dobře by se vyjímal jako provokativní názor v odborném tisku; jako soudní rozhodnutí je však nevhodné. Soudce, na rozdíl od experta, nemusí být erudovaný, rozsudek není odborné (tj. jedině správné), ale politické (tj. moudré, bez objektivní správnosti) rozhodnutí.

Dalším základním znakem soudního rozhodnutí je spravedlnost: Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuens.Není spravedlivé jednostranně upřednostnit zájmy hotelu nad zájem hostů, a to dokonce tak, že je pošlapána jejich lidská důstojnost.

A konečně soudní rozhodnutí nesmí být amorální. V knize Tobiáš 4, 15 je vyjádřeno zlaté pravidlo: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Hodně kritiků se pokusilo nalézt příklady, které by vadily soudcům osobně. Také se pokusím nalézt dva: Nucení k podpisu prohlášení, že základem české zahraniční politiky je smlouva o přátelství s Ruskou federací. Nucení k podpisu prohlášení, že manželství je výlučně trvalý svazek muže a ženy podle § 655 občanského zákoníku.

Hlubší kořeny

Diskriminace je rozlišování. Je přípustná diskriminace, například když si vybírám zboží v obchodě, je nepřípustná diskriminace, pokud rozlišuji mezi lidmi z nepřijatelného důvodu. Je positivní diskriminace, pokud někoho zvýhodňuji, je negativní diskriminace, pokud někoho znevýhodňuji. Je přímá diskriminace, pokud rozlišuji na základě diskriminačního znaku, je nepřímá diskriminace, pokud má rozlišování dopad ve výsledku.

Zákaz diskriminace vyvolává kontroverse od samého počátku. Zčásti vinou nepochopení: Přesun důkazního břemene není žádná presumpce viny, protože v civilním právu se o nějaké vině nedá hovořit. Je to čistě procesní institut, který má usnadnit dokazování diskriminovanému, cf. sněmovní tisk VIII/424, návrh poslankyně ANO Červíčkové.

Rozhodnutí výslovně zakazuje diskriminaci jen z „podezřelých důvodů“ – rasa, pohlaví, náboženství, národnost nebo zdraví (§§ 25 a 30). Jenže diskriminace na základě státního občanství je nepřímou diskriminací na základě národnosti tam, kde to nemá legitimní důvod jako je vstup na území nebo volby. Jedná se tedy o nepřímou diskriminaci Rusů na základě přímé diskriminace občanů Ruské federace, protože většina občanů RF jsou Rusové.

Značná část veřejnosti se domnívá, že se svým majetkem si každý může nakládat, jak chce. Nechápe, že podnikání není prosté nakládání s majetkem, nýbrž privilegium, které společnost nedává každému a ke všemu. Každý pochopí, že s jadernými zbraněmi je zakázáno obchodovat. Většina uznává, že nelze obchodovat ani s návykovými látkami či ostatky svatých. Jenže podnikání má i další omezení: příkaz rovného zacházení, tj. se stejnými zacházet stejně, s rozdílnými rozdílně. Jak připomněl NSS, to neplatí tam, kde podnikání vyžaduje osobní vklad. Nelze Karla Gotta nutit, aby soukromě zazpíval tomu, komu nechce, ale na druhou stranu na veřejném koncertu nesmí rozlišovat, komu prodá vstupenku. Proto je rozsudek SCOTUS Masterpiece Cakeshop, Ltd. v. Colorado Civil Rights Commission z 4. 6. 2018 v pořádku, zatímco GOLDEN GASTRO SERVICE v. ČOI v nepořádku.

Podnikatel nemusí obchodovat s chronickým neplatičem, ale neobchodovat s arbitrárně vybranými cizinci, nemá rozumný základ přímo v obchodu, ale čistě jen v mimoobchodních důvodech. A k těm většina lidí zakazuje přihlížet.

Dalším kořenem tohoto rozhodnutí je anarchistické přesvědčení, že stát je zlo a čím méně ho je, tím lépe. Jenže stát je korporace jako každá jiná a není důvodu, aby na některé záležitosti neměl monopol, například na zahraniční politiku. Postoj EU a USA k annexi Krymu je negativní, ale stíhá za to jen původce této ruské politiky. Stíhat všechny občany RF znamená aplikovat princip kolektivní viny, což je nepřípustné. Navíc k tomu GOLDEN GASTRO SERVICE přistoupila svévolně (opačně § 34), bez státní výzvy. To je typický příklad vigilantismu (braní si věcí do vlastních rukou, § 29). Ten má stát trestat, nikoliv podporovat jako SA, protože obvykle dopadá na nevinné.

Rozhodnutí podporuje sektářství: Zařízení mají být segregována například podle politického přesvědčení (§ 31). Jenže soud má podporovat celistvost společnosti a sektářství reprobovat, jako to učinil např. Brown v. školní rada Topeky (1954).

Konečně z politického hlediska je nejspornější podpora státní politiky ČR (§ 35). Ta je vždy výrazem momentální většiny, a proto bývá ve volbách korigována. Opak, dokonce se soudní sankcí, je omezení plurality a pokus o zavedení povinného jednotného názoru. Proč by si kdokoliv nesměl myslet a vyjadřovat, že annexe Krymu je v pořádku? Intolerance k jiným názorům je hluboce antiliberální.

Ještě hlubším důvodem je koncept homo oeconomicus, tj. že jedině racionální rozhodnutí je správné. Podle ústavního soudu, pokud je nenávist vyjádřena racionálně, je legitimní. Reprobuje jen přímou diskriminaci z podezřelých důvodů, jinak prý nejde o zavrženíhodné pohnutky. Ale ani racionalisace předsudků (§ 30) není správná. Je úplně jedno, zda někoho nenávidím z politických či irracionálních důvodů.

Vedlejší aspekty

Soudce Ludvík David ve svém dissentu správně připomněl, že občanská neposlušnost má své následky. Nelze porušovat právní řád se státním posvěcením.

Je nanejvýše sporné, že ústavní soud opět přiznal lidská práva právnické osobě. Přirozené je, aby je měli toliko lidé.

A konečně sovětský koncept soudních trojek opět ukázal své úskalí. Pouze 2 z 15 ústavních soudců nastolili nová pravidla diskriminačního práva. Konsensus nad tím absentuje.

Reklamy

About Guy Peters

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Information

This entry was posted on 05. 05. 2019 by in Analysy and tagged , , , , , .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: