Svobodná kultura

Přirozenost, svoboda a tradice

Co všechno porušila Slonková ve Švýcarsku

Novináři Sabina Slonková a Jiří Kubík krajně progressivistického media Zprávy Seznamu.cz se domnívali, že Andrej Babiš mladší „zmizel“, pročež se ho rozhodli najít. Přitom porušili novinářskou ethiku i švýcarské zákony.

Babiš ml. je pro media zajímavým, protože byl, skutečně či fiktivně (podle vlastních slov „technicky“), vlastníkem tzv. Čapího hnízda, rekreační stavby, na kterou byla vypsána dotace.

O oprávněnost této dotace se vede roky affaira, kterou se antibabišovské síly snaží ukončit politickou kariéru Andreje Babiše st.

Zřejmě hlavní otázkou je, zda Čapí hnízdo vlastnily Babišovy děti skutečně, anebo jen naoko a skutečným vlastníkem byl Babiš či některá z jeho firem, které by ale vzhledem ke své velikosti nemohly získat dotaci, a šlo by o porušení práva.

O tomto případu se vede již několik let vyšetřování, ale vzhledem k typicky pomalé práci PČR není hlavní líčení v dohledu. Ani Andrej Babiš ml., svědek, nebyl dosud vyslechnut. Nyní žije ve Švýcarsku, kam se za ním vydal zmíněný novinářský štáb.

O hledání natočili „dokumentární detektivku“, ke které se snímek nejvíce blíží genrem, ačkoliv jej zřejmě považují za objektivní dokument.

Při natáčení několikrát porušili pravidla novinářské ethiky, ale především spáchali trestný čin, či dokonce několik trestných činů.

Co porušili?

Celý krátký film je od začátku podbarven suggestivní hudbou. Děj je subjektivně kommentován hlasatelem i samotnými novináři. Na př. hned na začátku zazní hlasatelova věta, „v průběhu hledání se k reporteurům dostala další informace – byla to zpráva o únosu“, načež se někoho Slonková telefonicky ptá, „proč jste vezl mladého pana Babiše na Krym?

Takto podané věty sdělují, že se nějaký únos doopravdy stal, což není dokázáno.

Komický je okamžik, kdy Slonková zahlásila, „je tu ještě jedna možnost kde by Babiš ml. mohl být – Švýcarsko. Ale musíme zjistit přesnou adressu.

Nevíme, odkud má tuto informaci.

Po příjezdu do Ženevy ovšem nastávají nejzávažnější protiprávní činy.

Nejprve se „novináři“ snaží proniknout do soukromého domu, a natáčí se při plánování vstupu lstí a přetvářkou. Na to si zavolají místo sebe kolegu zvukaře, a jako loutku ho pošlou dostat se do domu, přičemž ho vybaví i tajným nahrávacím zařízením – kamerou v brýlích.

Tímto zařízením nafilmoval přístupový code vchodových dveří, který později zneužili ke vstupu do domu, při čemž se opět nafilmovali.

Po chvíli se jim podaří najít Babišových byt, otevře jim Beatrice Babišová. Slonková se představí těmito slovy: „Já se jmenuji Slonková, tohle je kollega Kubík, my jsme přijeli z Prahy, a rádi by jsme mluvili s juniorem, bylo by to možné?

Až na přímou otázku se představí jako novináři — Babišová odmítá rozhovor (!).

Pokračuje: „Prosím vás pekne, on má určitú diagnózu. Je chorý. A určite nebude vypovedať, a nebude chcieť vypovedať, ani to nie je v záujme jeho zdravia. Je mi ľúto, že ste si merali tú cestu a vopred ste sa neinformovali, alebo nespýtali.

Slonková: „My jsme se neměli ani koho zeptat.

Poté z pokoje vyjde Andrej Babiš, a odmítá rozhovor, vyjadřuje politování nad zbytečně váženou dlouho cestou. Přesto se ale nakonec rozmluví.

Po východu z budovy oba novináři fabulují nad právě ukončeným rozhovorem, že Babiš ml. má „šílenej strach,“ ačkoliv tak nepůsobil.

Druhý den se novináři zamýšlí nad větou Babiše ml., že s Čapím hnízdem měl „technicky“ něco společného. Podle nich Babiš „nepopírá“, že měl co do činění s tímto projektem, jako by lepší pro něj bylo popírat účast, čímž novináři ukazují základní nepochopení případu. Dále mudrují nad spojením „technicky vzato,“ ačkoliv význam tohoto by průměrně inteligentnímu jedinci měl být ihned jasný.

Zbytek filmu je věnován pronásledování manželů Prototopových.

Novináři se opět snaží illegálně proniknout na soukromý pozemek. Velký prostor věnují faktu, že Dita Prototopová není v době natáčení v práci. V sídle Agrofertu obskurně a tajemně zvoní na jakousi boční branku, když ve skutečnosti je recepce firmy volně přístupná.

Jaké trestné činy spáchali?

Jako první upozornil na porušení švýcarského trestního zákona přední český novinář Erik Best.

Především se dvojice Slonková Kubík dopustila trestného činu nepovoleného záznamu soukromé konversace podle čl. 179 ter švýcarského trestního zákoníku z roku 1937.

čl. 179 ter švýcarského trestního zákoníku z roku 1937

Kdo jako účastník rozhovoru zaznamená neveřejný rozhovor na zvukový nosič bez souhlasu ostatních účastníků rozhovoru, […]

bude na návrh potrestán až jednoročním žalářem, nebo peněžitou pokutou.

Též se mohla dopustit závažnějšího přečinu podle čl. 179 quater, narušení tajné nebo soukromé oblasti nahrávacími zařízeními.

čl. 179 quater tamtéž

Kdo bez souhlasu zaznamená skutečnost ze soukromé oblasti jiného anebo skutečnost ze soukromé oblasti ne každému bez dalšího přístupnou na záznamové zařízení anebo na nosič obrazu,

bude na návrh potrestán až tříletým žalářem, nebo peněžitou pokutou.

Podle dalšího článku je též trestné držení tajných nahrávacích zařízení.

Jak uvidíme, podle švýcarského trestního zákoníku byli odsouzeni za menší porušení práva, než jakého se dopustili „naši“ výtečníci.

V roce 2003 tajně natáčeli švýcarští novináři pojišťovací agenty s cílem zjistit nekalé praktiky při sjednávání pojištění.

Přestože (na rozdíl od Slonkové) rozmazali tvář a pozměnili hlas pojišťovacího agenta, byli v roce 2007 odsouzeni — k poměrně nízkým peněžitým trestům.

Švýcarské vyšší soudy poté potvrdily rozsudky, argumentuvše, že, přestože zde byl veřejný zájem na zjištění stavu pojišťovacího trhu, mohli novináři použít jiný prostředek, méně poškozující soukromé zájmy pojišťovacího agenta.

Až evropský soud pro lidská práva se postavil proti švýcarským soudům, a za novináře.

Novináři byli tedy nakonec zproštěni — jenže z důvodu, že v jejich případu byla splněna přísná pravidla na použití skryté kamery (byl zde zájem zjistit stav pojišťovacích věcí, agent nebyl veřejně známou osobu a nebylo na něj cíleno reportagí, záběry byly rozmazány (!), zásah do agentova soukromí nebyl závažný).

Nic z toho neplatí v našem případu, navíc jsou zde mimořádně závažné přitěžující okolnosti.

Již příprava natáčení byla zlovolná. (Kubík: „S jakou legendou tam půjdeme, aby nezavřeli dveře.“)

Namísto, aby sami postupovali čestně a otevřeně, poslali za sebe technického pracovníka, jenže je velký rozdíl mezi redaktorem a zvukařem.

Tento mladý muž evidentně nevěděl, co to znamená investigativní journalism, nebyl připraven, že by měl být poslán do terrainu, neznal pravidla tajného nahrávání ve Švýcarsku.

Nepovoleně a lstí se dostal do domu, přičemž nahrál tajný code od vstupních dveří.

Později tento code zneužili novináři.

Tím se mohli dopustit dalšího trestného činu podle čl. 186, porušení domovní svobody.

čl. 186 švýcarského trestního zákoníku z roku 1937

Kdo proti vůli oprávněného protiprávně pronikne do domu, bytu, uzavřeného prostoru domu, dvora nebo zahrady […], anebo kdo zde setrvá i přes výzvy oprávněného k opuštění, bude, na návrh, potrestán až tříletým žalářem anebo peněžitou pokutou.

Podle vlastních slov věděli, že Babiš ml.  může být psychicky nemocný, ale ve své zpupnosti toto považovali za jakousi propagandu jeho otce.

Jenže i jeho matka jim stejné potvrdila hned na začátku rozhovoru.

Ani to je nepřimělo rozmazat tváře a zastřít hlasy, anebo se nejlépe nepřiznávat, že tajně natáčeli.

Není zde ani veřejný zájem na natáčení Babiše ml., a rozhodně museli použít mírnějších prostředků. Jakou informaci získali?

Akorát dvojznačná slova překroutili na další pomluvy proti Babišovi o únosu syna.

Tato pseudoreportage byla přímo zacílena proti Babišovi ml. i jeho otci, a na premiérovi bylo po zveřejnění vidět citové pohnutí.

A zásah do soukromí Babiše ml. i celé rodiny je extremní. Nic horšího snad není možno dosáhnout zákeřným tajným nahráváním.

I chování novinářů po činu je varovné. Namísto aby se snažili svou vinu snižovat účinnou lítosti, pokračovali v narcissistním tažení, a dosud se neomluvili. Naopak, začali v konspiraci s jinými stejně pochybnými medii útočit na media dodržující zákony.

Namísto aby zatajili, že přijeli do Švýcarska šířit české novinářské praktiky, podle kterých novinář smí vše, ve svém egoismu a pýše vše vykřičeli do světa.

Na Západě, tolik obdivovaném lidmi jako Slonková, ač mu evidentně nerozumějí, jsou zvyklí na jiné standardy novinařiny — novináři německého Spiegelu zásadně oslovují takto: „Dobrý den, Spiegel TV, můžeme se zeptat…“

Všechny výše citované švýcarské trestné činy jsou vyšetřovatelné jen na návrh poškozeného — a Babišova rodina 22. listopadu takový návrh podala.

Zdá se tedy, že čeští novináři dostanou lekci od švýcarských soudů. Pokud švýcarské soudnictví funguje jako deus ex machina v případech divoké privatisace uhelných dolů, nechť tak funguje i v případech divokých pravdoláskařských aktivistů vydávajících ze za novináře.

A nezapomínejme na možnost soukromoprávního postihu nejen Slonkové, ale celé povedené redakce Zpráv Seznamu. Pak by je úsměv mohl přejít.

Reklamy

About Francis Bacon

Právník, odborník na pravdoláskařský extremism.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Information

This entry was posted on 23. 11. 2018 by in Analysy, Zprávy and tagged .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: