Policie ČR se opět pokusila zavraždit ujíždějícího motorkáře

Dnes se koná hlavní líčení s obžalovaným policistou, který v roce 2017 najel motorkáři do cesty.

[Paragraphos], [SZ] 16. července 2017 v pražském Těšnovském tunelu příslušník policie zničehonic a bez varování najel z protisměru ujíždějícímu motorkáři do cesty.

Motorkář nedostal žádnou chanci vyhnout se, narazil do policejního vozu, jeho bezvládné tělo přeletělo kapotu a dopadlo až mnoho metrů opodál.

Dnes se koná hlavní líčení s příslušníkem Policie ČR za tento skutek.

Vedení policie dosud podporuje tohoto příslušníka, až generální inspekce bezpečnostních sborů navrhla potrestání.

Obžaloba je vedena pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti – přestože policista konal úmyslně.

Kdyby nešlo o příslušníka policie, státní zástupce by obžaloval pro úmyslný trestný čin a požadoval by bezpodmínečný trest žaláře. Samozřejmostí by byl požadavek vazby.

Pro Policii ČR je typické, že si může dovolit v podstatě cokoliv a její příslušníci nebudou většinou ani stíháni, a v případě že ano, nebudou potrestáni ani odsouzeni.

Připomeňme nedávný případ agresivního policisty v Plzni, který nesprávným způsobem zastavil vozidlo a poté protizákonně vytáhl služební pistoli a choval se neslušně k řidiči.

Byl sice postaven před soud – ale zproštěn obžaloby.

Jiným případem bylo sražení motorkáře v roce 2014. Zraněnému a ležícímu mu poté ještě policisté uštědřili několik ran pěstí, za což dostal policista nízký trest.

Takových případů policejní svévůle jsou tucty.

Důvodem špatného stavu policie je zřejmě její nekontrolovatelnost v mnoha aspektech.

Nastaveno: Policista byl soudem podržen a obžaloba byla zamítnuta.

Kommentář – Francis Bacon

Jde o další případ policejního pokusu o vraždu.

Opět policistu podporují státní složky, přestože v tomto případě není pochyb, že nesměl takto konat.

Co by se stalo občanovi, kdyby najel motorkáři úmyslně do cesty?

Stejný trest musí dostat i policista, ba tvrdší.

Policista může použít donucovací prostředky, ale jen za přísných podmínek, mimo jiné i dodržuje zásad subsidiarity a proporcionality.

Což zde není dáno v žádném případě.

Jediný případ, kdy by policista mohl takto postupovat, tj. zastavit motorkáře i za cenu jeho života, by byl, kdyby motorkář představoval tak extremní ohrožení společnosti, že jiný způsob by nepostačoval.

Vedení policie dosud stojí za pachatelem, státní zástupce jej obvinil pouze pro směšný přečin z nedbalosti.

Jaké nedbalosti se dopustil? Měl a mohl vědět, že když prudce vjede před motorkáře, může ho zabít?

Anebo byl srozuměn s tím, že když najede před motorkáře, běžným následkem je smrt, těžké poškození zdraví, amputace, ztráta zraku, poškození mozku?

To je rozdíl podle českého práva mezi nedbalostí a úmyslem.

Proč není souzen pro úmysl zabíjet?

Část veřejnosti se – typicky – postavila za policistu, zřejmě v submissivní naději též dostat obuškem přes pusu.

Nejperversnější jsou ovšem příslušníci PČR, kteří přišli před soud podpořit kolegu v páchaní trestného činu, a demonstrovat za vlastní právo mlátit a zabíjet.