Svobodná kultura

Secessio plebis

Hovory s Krastevem

Bulhar Ivan Krastev (Иван Кръстев), * 1965, na první dojem nebudí moc důvěru. Je členem řady globalistických organisací a píše do NYT. Nicméně, není to nedouk typu Jelínka či Peheho, je to originální myslitel jakoby z Robejškovy realistické líhně. A na rozdíl od paleokonservativní reakce se nebojí prohlásit za liberála.

Je proto zajímavé si přečíst všechny jeho texty, které dosud v češtině vyšly. Nemá cenu číst placené, když je tady dost textů zdarma.

  1. placený Populismus: hrozba, či výzva? 2007
  2. překlad PS 2008: „Na rozdíl od pozdně sovětských elit, které byly byrokratické, vyhýbaly se rizikům a co do mezinárodních vztahů a bezpečnostních politik byly kompetentní, nová ruská elita se skládá z vítězů her s nulovým součtem postkomunistické transformace. Jsou mimořádně sebevědomí, naklonění rizikům a nesmírně movití a evropské politické elity, jež profesně formovala praxe kompromisů a předcházení konfliktům, nevědí jak k nim přistupovat.“
  3. placený Bílý dům očima Kremlu 2010A
  4. placený Strašák dvou rychlostí 2010B
  5. placený Útěk z Ruska 2011
  6. placený Poučení pro Evropu 2012
  7. PL 2016 1 a 2 – překlad textu z roku 2012:
    1. Už v roce 1990 byla skupina vynikajících amerických expertů těsně spjatých s Pentagonem přesvědčena o tom, že SSSR je schopen se ke konci nového desetiletí podstatně přerodit, a tím, že se změní ve funkční parlamentní demokracii, se stane státem všeobecného blahobytu podle skandinávského modelu.“
    2. „To, co bylo v roce 1985 pokládáno za nemyslitelné, bylo v roce 1995 prohlašováno za nevyhnutelné.“
    3. „Rozhněvaní voliči na Jihu protestují proti politice tvrdých úspor, na nichž trvají Seveřané, ale jsou připraveni přijmout politické spojenectví, neboť absolutně nedůvěřují národním vládám a ztratili veškeré naděje na demokracii ve svých zemích. Populistická hnutí Severu zase schvalují tvrdá úsporná opatření, ale nepodporují celoevropské politické instituce, protože věří národním demokraciím více než Bruselu. Hlavní hrozba pro Unii proto nevychází ani tak ze sílícího protievropského populismu, jako ze střetu mezi jižním populismem, nepřijímajícím tvrdá úsporná opatření, a severním, který je zaměřen proti Bruselu.“
    4. „Zatímco sovětští reformátoři, pocházející z liberální inteligence, měli sklon si myslet, že socialistická myšlenka je to jediné, co bylo na socialismu cenné, čínští reformátoři jsou připraveni zřeknout se socialistické ideologie, ale dělají vše pro zachování organizační síly komunistické strany, protože chápou její úlohu při sjednocování národa.“
  8. rozhovor HN 2015: „Jako výsledek ukrajinské krize tu máte dvě odlišné emoce: to, co Putin udělal na Ukrajině, vnímá mnoho Evropanů podobně jako to, co nacistické Německo udělalo v roce 1938. Ruská propaganda na druhé straně popisuje události v Kyjevě jako fašistický puč. Každý se snaží vidět toho druhého jako nacistickou stranu v druhé světové válce.“
  9. překlad A2 2017:
    1. „Mohlo by se zdát, že meritokracie (systém, v němž se na vedoucí pozice dostávají ti nejtalentovanější, nejschopnější a nejvzdělanější, tedy ti, kteří v testech získávají nejvyšší počet bodů) je lepší než plutokracie, gerontokracie, aristokracie a možná i lepší než vláda většiny, tedy demokracie.“
    2. „Byla by to totiž společnost sobeckých, arogantních suverénů a vzteklých zoufalců. Young pochopil, že vítězství meritokracie by vedlo k rozbití politické komunity.“
    3. „Lidé obvykle věří svým lídrům nejen kvůli jejich schopnostem, ale také pro jejich odvahu a oddanost.“
    4. [Populisté] „Místo toho slibují, že znárodní elity. Neslibují, že budou lidi zachraňovat, ale že s nimi zůstanou. Slibují obnovení národních a ideologických rozdílů, které smazala globalizace. Stručně řečeno: populisté neslibují svým voličům kompetenci, ale důvěrný vztah. Slibují jim obnovení vztahu mezi elitami a lidem. A takový slib mnoho Evropanů v dnešní době oslovuje.“
  10. placené Echo 2017ukázka a výtah PL 2017:
    1. „Podstata historických změn nebývá vyjádřena v první řadě lidmi, kteří přišli k moci, ale změnou perspektivy.“
    2. „fašisté ani komunisté v 30. letech neměli rádi společnosti, ve kterých žili. Snili o novém člověku, chtěli společnost zásadně předělat. Dnešní populisté se obracejí na voliče a sdělují mu: Mám tě rád takového, jaký jsi“.
    3. „Je to pokus personalizovat krizi, která má přitom mnohem hlubší kořeny.“
    4. „V Rakousku Norbert Hofer a ve Francii Marine Le Penová reprezentují strany, které se předtím řadu let v touze po vítězství velmi inteligentně posouvaly do středu. Ukrajují ekonomicky motivované voliče na levici a kulturně motivované na pravici. Nicméně po amerických volbách se oba kandidáti zamilovali do Trumpovy revoluční rétoriky. Proto nejspíš Hofer v opakovaných prezidentských volbách v Rakousku prohrál. Najednou zněl radikálněji a část jeho potenciálních voličů se vylekala. Totéž pozoruji u francouzské Národní fronty.“
  11. rozhovor Salonu 2017:
    1. „Pravděpodobnější než klasický vojenský střet mezi státy jsou ale vnitřní konflikty, svého druhu občanské války, střety teroristů a protiteroristických opatření a destabilizace uvnitř států.“
    2. „Dnes je okolo nás spousta symbolického násilí, ale zatím stále relativně málo odhodlání vést s těmi druhými skutečnou válku. Ohromný nárůst nenávistných projevů po celé Evropě je svého druhu válčení. Stále je to ale jen válčení slovy.“
    3. „Demokracie nemůže fungovat, pokud je v sázce příliš málo. To teď vidíme na EU. Pokud lidé ztrácejí možnost reálně ovlivnit politiku, přestává pro ně demokracie dávat smysl a nemají už důvod se jí účastnit. Ale demokracie nemůže fungovat, ani pokud jsou sázky příliš vysoké. Stačí si vzpomenout na Irák krátce po okupaci a na spory šíitů a sunnitů a pochopíte, že demokratické volby v době občanské války, jakmile jsou v sázce životy, ztrácejí smysl.“
    4. „Dnes se politické postoje staly stejně intenzivními, jako byla náboženská vyznání na konci 19. století. Když nyní položíte stejnou otázku, většina republikánů i demokratů nebude s takovým vztahem svého potomka souhlasit.“
    5. „Musím říct, že sdílím obavy některých pravicových autorů, že se z části amerických univerzit stalo něco jako kláštery se striktně definovanými pravidly. Pokud někdo nesouhlasí, může se velmi brzy cítit nevítaný a vylučovaný.“
    6. „Mnozí si myslí, že dělba moci funguje spíš jako alibi pro mocenské elity, které se mohou vymlouvat, že nejsou dostatečně mocné, aby mohly cokoli změnit. Snadno se jim potom může zdát, že jediný způsob, jak mít opravdu zodpovědné politiky, je dát jim veškerou moc.“
    7. „Ano, slepá důvěra vůči institucím je špatně. To je i naše poučení ze třicátých let minulého století. Tehdy si totiž velká část německé střední třídy byla jistá, že se nic zlého nemůže stát, protože instituce fungují, německé soudy jsou přece profesionální, soudci profesionální, úředníci profesionální, že se zkrátka Německo nemůže změnit v to, čím se pak za pár let stalo.“
  12. Weissův výtah 2017: „Krastev už v roce 2007 jasnozřivě použil i další slova, která přišla do módy až skoro o desetiletí později, když napsal, že ekonomické změny vedly k úpadku politiky založené na třídních zájmech a k nástupu „politiky identity“.“ „Populisté se obávají, že moderní elity se vymykají jakékoli zodpovědnosti.“
  13. výtah EZ 2018A: „V těchto oblastech prosazují hlavní hodnotu kontrakultury, za kterou lze podle Krasteva je „uznání“ – uznání všech možných druhů minorit a prosazování rovnocennosti všech lidí.“
  14. anotace Respektu 2018A článku Vítejte v době doživotních vládců: „nedůvěra vůči politikům je vysoká a silný lídr je v očích mnoha voličů lepší než zkorumpovaný politický establishment.“
  15. výtah ČRo 2018 z Russia haunts the western imagination: „I pluralitní hlasování v Evropě či Spojených státech jsou prý totiž ovlivněná manipulativní mocí peněz, poznamenaná rostoucí politickou polarizací společnosti a zbavená smyslu kvůli nedostatku skutečných politických alternativ. Neznamená tedy celosvětové šíření demokracie spíš než osvobození mas osvobození elit od voličů?“
  16. anotace Respektu 2018B článku The Pope vs. the Populists: „Známý politolog upozorňuje, že ve střední Evropě je jasná obecná tendence vidět církev spíše jako národní než spirituální instituci. Do kostela se někde chodí (Polsko), jinde velmi málo (Česká republika), přesto je tu katolická církev přítomna v roli jakéhosi národního symbolu. Máme svůj hokejový tým a máme svého kardinála. Církev část veřejnosti naplňuje pocitem národní sounáležitosti a nadřazenosti. Sociologové prý pro to mají termín “náležet bez víry”.“
  17. výtah EZ 2018B: „Pravicová politická hegemonie v zemích jako Polsko a Maďarsko je přímým důsledkem vakua vytvořeného rozvodem liberalismu a nacionalismu koncem 90. let“. „srbský vůdce Slobodan Milošević, někdejší komunista, se stal nenáviděným symbolem nacionalismu 90. let“.

Nejvíce zajímavý je zatím poslední český rozhovor, s Veselinem Vačkovem, který vyšel v České posici 2018 pod názvem Merkelová je jako pozdní Gorbačov a který byl přetištěn v LN 2018 pod bulvárním titulkem Trump uvažuje jako v podsvětí, podle něj musí někdo vždy prohrát a on chce jen vítězit, říká Krastev. Mí Bulhaři mi rozumějí. Přináším stručně okomentované výpisky:

Vladimir Putin sám je super loajální vůči spojencům. […] [Trumpova] celková strategie je postavená na totální proklamované neloajalitě.

Existuje více konservativní hodnota?

Viděno jeho [Trumpovou] optikou, neexistují spojenci, protože spojenecký vztah vám překáží, abyste maximalizoval svůj zisk. Zároveň nemáte ani moc silné nepřátele, protože nepřítel se za jistých podmínek může stát přítelem. […] Každý vztah s Trumpem je situační: nemá historii, a pokud náhodou má, nic z ní neplyne.

Trump je primárně obchodník. Řídí stát jako firmu: Má co do činění se způsobem obchodování na realitním trhu. Každý deal je sám za sebe. To, že jste už jednou s někým uzavřel obchod, není důvodem, abyste s ním uzavřel obchod znovu a dával mu přednost před někým jiným. Je to svět, ve kterém všechno začíná znovu a znovu.

Evropa si zvykla pohlížet na Spojené státy americké jako na garanta stability, nikoli jako na zdroje nestability.

EU je nedospělá. Potřebuje poručníka, neumí se postarat samo o sebe. To je velký problém pro Evropu. Není jedním státem, a proto nemůže být rychlá a už vůbec si nemůže dovolit být nepředvídatelná. V důsledku toho se stává rukojmím všech vnějších otřesů, které se transformují ve vnitřní krize.

Výtah z Brendan Simms, Charlie Laderman: Donald Trump. The Making of a World View (2017):

První je, že obchodní vztahy jsou „zero sum game“, tedy hrou s nulovým součtem. Aby někdo vydělal, musí někdo jiný prodělat. Jinými slovy Trump je hluboce přesvědčen, že není možná „win win game“, interakce, na které vydělají všichni.

Druhé téma je negativní fixace na Írán. Vysvětluje se to tím, že v letech 1979 až 1980, když se Trump začal zajímat o politiku, se odehrála krize s americkými rukojmími, která se stala symbolem ponížení Ameriky ze strany islámského státu.

Třetí téma je spojené s Evropou: podle Trumpa je nefér, že dvě země, které prohrály druhou světovou válku – Japonsko a hlavně Německo – jsou vítězové v poválečném světě. Jak je možné, že vítězové jsou na tom hůř než poražení?, ptá se.

Trump nemyslí v kategoriích institucionálního spojenectví. Nemá speciální zájem rozvrátit NATO, prostě na jeho mapě Severoatlantická aliance není, jsou tam jednotlivé země a právě s nimi chce jednat.

Konec mezinárodních organisací a úsilí o global governance?

Vzápětí začala čtvrtá a nejdůležitější krize, migrační. Merkelová uviděla možnost ukázat, že Německo není sobeckou zemí.

Německo se svým urputným mesianismem bylo, je a bude problém.

Před jedním stoletím existovaly dvě Evropy. Ta jedna, multikulturní byla v centrální a východní Evropě. Západní Evropa byla mnohem více etnicky homogenní. Během 20. a 30. let ovšem centrální Evropa začíná vnímat svou multikulturnost jako slabinu. Menšiny se stávají bezpečnostním rizikem pro tehdejší národní státy, což se projeví během války. V tomto smyslu se poválečná homogenizace těchto států začíná vnímat jako velký úspěch. Mezitím na Západě v důsledku dekolonizace začíná vznikat jiný typ společnosti, mnohem více multikulturní.

Nejsme Západ. Čím dřív si to uvědomíme, tím lépe.

Po dekolonizaci najednou západní společnosti objevily pocit viny a začaly nahlížet na svět optikou utiskovaných menšin. Rok 68 je pro západní mládež rokem identifikace s odlišnými.

Ano, éra progressivismu.

Národní stát je na západě vnímán jako nástroj útlaku, zatímco na východě je vlastní stát obranou.

K resuscitaci nacionalismu jsem pořád skeptický. Navíc západní národ (nation) a středoevropský jsou odlišné koncepty. Nation je stát, národ je ethnikum.

Pro elitu je společnost jako škola. Příslušníci elit jsou většinou lidé, kteří umějí skládat zkoušky.

Ano, jakási zvláštní nedospělost idealistů je patrná na první pohled. Jsou to věční vysokoškolští studenti, opravdový život mimo skleník je jim cizí.

Populisté říkají něco jiného: společnost není škola, společnost je rodina. A musíte pomáhat ostatním, ne protože si to zaslouží, ale protože jste jedním z nich.

Další ryze konservativní hodnota.

Závěr: Ivan Krastev je člověk, kterého má velký význam sledovat.

Reklamy

About Guy Peters

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Informace

This entry was posted on 15. 07. 2018 by in Píše se jinde and tagged , , , , , , .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: