Server Aktuálně.cz publikoval „rozhovor“ s poslancem Radkem Kotenem ze strany Svoboda a přímá demokracie, který porušuje ethické novinářské standardy.
Novinářka, která s Kotenem hovořila, kladla na příklad tyto „otázky“:
- [V]aše aktivity na sociálních sítích, kde jste sdílel dezinformační poplašné zprávy, podporujete proruské weby a postoje a naopak zastáváte protiamerické názory. Je to správná vizitka šéfa bezpečnostního výboru?
- Ale vaše proruské postoje na Facebooku o tom nesvědčí.
- Tyto věci vás v očích vašich partnerů ze stran jako ODS či ČSSD znevěrohodňují.
- Poslanci pozici šéfa bezpečnostního výboru vnímají velmi citlivě.
- Pokud nemáte pod kontrolou svůj Facebook, jak budete přistupovat k práci v bezpečnostním výboru, aby mohl projednávat bezpečnostní otázky
- Prověřil jste si tyto spolupracovníky, abyste nešířil poplašné zprávy
- Ale bezpečnost v zemi se nezhoršuje.
- Tyto informace máte odkud? Jestli to není zase nějaký dezinformační web.
- Takže to je z blogu, a nikoliv ze zpravodajství.
- A ověřil jste si tu informaci?
- Já narážím na to, že jste sdílel tu poplašnou zprávu z dezinformačního webu. Vy chcete vést bezpečnostní výbor, a nemáte pod kontrolou ani svůj vlastní facebookový profil?
Analysa: Francis Bacon, odborník SV na pravdoláskařský extremism
Tento rozhovor je silná káva i na standardy platné v pravdoláskařských mediích při výslechu názorových opponentů.
Autorka Kateřina Frouzová porušila mnoho novinářských ethických zásad, zejména kladla suggestivní a kapciosní pseudo-otázky.
Vrcholem je, že server Aktuálně.cz tuto průhlednou propagandu zařadil do zpravodajské sekce „domácí“, nikoliv pod hlavičku „názory“, kam by měla být zařazena, vzhledem k tomu, že si autorka vykládala své vlastní názory a Koten jí při tom jen náhodou sekundoval.
Server dále článek nadepsal frapantně lživým titulkem a bez uvozovek, čímž už se posouvá do kategorie fake news – větu „desinformace mi dal na Facebook někdo jiný“ Koten nikdy neřekl.
Server se zachoval nikoliv jako nestranný journalista, nýbrž jako establishmentový mccarthyovský plátek na lovu odpůrců régimu.
Koten chyboval, poskytl-li rozhovor neobjektivnímu propagandistickému plátku, což je dosti častá chyba u nepravdoláskařských hráčů.
Účelem pravdoláskařského media při rozhovoru totiž není objektivní zvídavost o názory opponenta, nýbrž jeho liquidace z nenávisti, tedy špinavý zákeřný politický boj bez pravidel.
Pravdoláskaři zpravidla vedou dva typy interview: s příznivci interview gumové, nezáživné, kde nepadne jediná ostrá zvídavá objektivní otázka. (příklad: jakési slovenské extremistické pravdoláskařské medium před presidentskými volbami se kandidáta Kisky zeptalo, „bolo to také otcovské?“ [setkání s předchozím presidentem])
S odpůrci se naopak vedou rozhovory, ve kterých je možno porušit každé pravidlo – jde totiž o nepřítele régimu, který nesmí mít žádná práva, zejména ne mít odlišné názory či je šířit.
Svobodná kultura 