Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Na Slovensku zrušena amnestie a milost

Národní rada Slovenské republiky přijala ústavní zákon (či usnesení) rušící amnestii a milost, což nyní v podivném řízení posvětil i slovenský ústavní soud.

Zrušit amnestii a především milost je v právním demokratickém státě a prima facie zcela nemyslitelné.

V tomto případě jde o amnestii, kterou předseda vlády Vladimír Mečiar udělil v době, kdy mu svědčily pravomoci neobsazeného presidentského úřadu, na „únos“ Michala Kováča ml. do Rakouska.

Tomu byla udělena milost presidentem – jeho vlastním otcem – poněvadž byl podezřelý z majetkových trestných činů; tato milost byla též zrušena parlamentem.

Kováčův „únos“ nikdy nebyl vyšetřen. Trestněprávně z důvodů amnestie, žádnou parlamentní komisí zřejmě z důvodů, že nebyl zájem na řádném vyšetření, protože mnohem výhodnější pro protinárodní síly byl incident nevyšetřený, s magickými aspekty, o kterém lze pak tvrdit šamansky cokoliv a zneužívat jej na politické cíle po dalších dvacet let.

Celá procedura rušení je neuvěřitelným právním galimatyášem, což jen dokládá úpadek slovenské společnosti.

Počátek tohoto úpadku je nutno vidět v pravdoláskařské barevné revoluci Mikuláše Dzurindy v roce 1998 – s pomocí zahraničních korrupčních prostředků.

Dzurinda nastolil tuhý pravdoláskařský régime, který vedl – úspěšnou – kulturní válku proti slovenským elitám, které byly vymazány.

Ale trvalo 20 let, než byly všechny instituce obsazeny pravdoláskařskými extremisty bez nejmenší úcty k lidským právům a svobodám, slovenské kultuře, státnosti a základním principům západních právních řádů.

A tak, když Národní rada schvalovala rušení amnestie a milosti, proti proti takové očividné nespravedlnosti nezvedl ruku v podstatě žádný poslanec – s výnimkou poslanců strany Naše Slovensko, a když ústavní soud rozhodoval, hladce ji schválil.

Rektorka policejní akademie Lucia Kurilovská zase v extremisticky pravdoláskařském deníku Sme pronesla, že by Mečiar měl být stíhán pro zneužití pravomoci veřejného činitele, ale že je skutek nejspíše promlčen. Kromě toho, že tato údajná právní odborníčka požaduje kriminalisaci politických činitelů, jako v totalitním státě, nevadí jí, že skutková podstata trestného činu zneužití vyžaduje úmysl způsobit škodu nebo získat prospěch překročením pravomoci. A promlčení také není jisté, kór za situace, kdy se nedodržují základní právní principy. Při nejhorším protiústavní soud rozhodne, že se promlčení na tento případ nepoužije, protože Mečiar je zlý a lid je znepokojen.

Takoví lidé tedy byly dosazeni, a proto trvalo tak dlouho, než byla amnestie zrušena, přestože o ní ústavní soud rozhodoval už sedmkrát předtím, a vždy se držel nezpochybnitelných základních právních principů.

Tato kulturní válka byla v podstatě dokončena. Jasně se ukazuje pravdivost axiomu, že pravdoláskařský régime je ve své podstatě bolševický.

Protiprávním zrušením amnestie protinárodní síly vážně poškodily slovenskou státnost a představuje tedy historický předěl.

Nicméně, lze usuzovat, že zrušením se jen potvrzuje předěl, který nastal volbami v roce 1998, tj. konec druhé republiky (1993 – 1998), a začátek třetí Slovenské republiky.

Anebo skončila i třetí republika, a nyní nastala čtvrtá. Ale to se ukáže až v budoucnu.

Každopádně třetí republika představuje pro Slováky naprostou katastrofu. Nastal morální i kulturní úpadek, který se projevuje ve všech oblastech společnosti. Slovenský národ je zcela demoralisován. Byla kriminalisována oposice. Slovenská televise byla ideologicky vyčistěna. Byla zliquidována nepravdoláskařská media a z veřejného prostoru vytlačeny nepravdoláskařské názory. Slovenské elity byly marginalisovány a pravdoláskařskými bolševiky převychovány.

Ústavní soud byl obsazen pravdoláskařskými fanatiky. A oblast práva byla zprimitisována, což se ukazuje na právních aktech souvisejících se zrušením amnestií, i na tom, že mnoho slovenských právníků ochotně zastává posici, že zrušit amnestie je možné – ač něco takového popírá samotné základy západního práva.

Události na Slovensku by měly být vážným varováním pro české občany – toto se může stát i v České republice. Pokud voliči dovolí pravdoláskařům uchopit moc, může být česká společnost nevratně poškozena. Prosazovali by morální úpadek společnosti, omezili by lidská práva a svobody, zejména kriminalisací a zrušením svobody slova. Snažili by se glajchšaltovat společnost a vytlačit odlišné názory, vše s cílem sklonit se před západními pány.

V případě delšího uchopení moci PExy by došlo k obsazení ústavního soudu, který by byl následně užit k šíření nehorázností proti vůli zákonodárného lidu. Pravdoláskařské elity velmi rády využívají ústavní soudy k prosazování pravidel, která by nikdy neprošla demokratickým postupem.

Právním aspektům celého zrušení amnestie (nebo amnestií) a milosti se budeme věnovat v příštím článku. Ke studiu dáváme k disposici nález slovenského ústavního soudu i dissentní stanoviska soudců.

Novella ústavy, která sama ruší amnestie a navíc dává NRSR dodatečnou pravomoc rušit amnestie a milosti má číslo 71/2017 Z. z. Usnesení NRSR o zrušení má číslo 570 ze dne 5. 4. 2017.

Rozhodnutie – Nález PL. ÚS 7_2017

Rozhodnutie – Odlišné stanovisko k odôvodneniu PL. ÚS 7_2017 (1)

Rozhodnutie – Odlišné stanovisko k odôvodneniu PL. ÚS 7_2017 (2)

Rozhodnutie – Odlišné stanovisko k odôvodneniu PL. ÚS 7_2017

Rozhodnutie – Odlišné stanovisko k výroku PL. ÚS 7_2017

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Advertisements

About Francis Bacon

Právník, odborník na pravdoláskařský extremism.

Information

This entry was posted on 30. 06. 2017 by in Analysy, Právní bezvědomí, Zprávy and tagged , , , .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: