Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Šílenost pravdoláskařského régimu na Slovensku: amnestie únosu Kováčova

Protislovenská propaganda opět otevřela thema amnestie, kterou bylo zastaveno vyšetřování údajného zavlečení Michala Kováča ml. do Rakouska.

V létě roku 1995 se Michal Kováč octl opilý v autě před rakouskou policejní stanicí. Kováč tvrdil, že byl násilím unesen, opit a dopraven do cizí země. Vzhledem k mezinárodnímu zatykači jej rakouská policie zatkla. Později byl propuštěn zpět na Slovensko, poněvadž podle rakouského soudu byl protiprávně zavlečen.

Kováčovská propaganda od začátku vinila ze zavlečení Slovenskou informační službu.

Tato událost spustila massivní propagandistickou campagne zaměřenou proti tehdejšímu premiérovi SR V. Mečiarovi, proti Slovenské informační službě a jejímu řediteli Lexovi, a tím zprostředkovaně proti slovenské státnosti.

Z několika důvodů události nebyly dosud řádně vyšetřeny. V roce 1998 na premiéra Mečiara a jeho vládu přešly některé pravomoci neobsazeného presidentského úřadu. Tuto pravomoc využil a vyhlásil amnestii na činy v souvislosti se zavlečením Kováče do Rakouska.

Tato amnestie, přestože se jedná o běžný právní prostředek, spustila další vlnu propagandy, která přetrvává dodnes, a projevuje se konstantními útoky proti tehdejšímu premiérovi, a protiprávní snahou o „zrušení“ amnestie, bez ohledu na ústavněprávní, tresněprávní a mezinárodně právní dopady takového zrušení, je-li vůbec možné.

Na Slovensko v těchto dnech probíhá další politická campagne za „zrušení“ „Mečiarových amnestií.“

Michal Kováč ml. byl podezřelý z trestných činů v několika zemích, byl na něj vydán mezinárodní zatykač, a na Slovensku byl omilostněn vlastním otcem, presidentem republiky.

 Analysa: Francis Bacon

Zavlečení Kováče mladšího představuje významný okamžik slovenských dějin, protože jej obludně zneužila pravdoláskařská propaganda na útoky proti slovenské státnosti.

Okamžitě zarazí jedno: zavlečení dodnes není řádně vyšetřeno. Více méně jen protislovenská media kmentovskou methodou spojují nesouvisející tečky.

Jelikož byla udělena amnestie, a policejní vyšetřování bylo zastaveno, měl být podle nás skutek přesně vyšetřen parliamentní kommissí. Jenže vše nasvědčuje, že antimečiarovské síly neměly zájem zjistit, co se stalo, nýbrž výhradně zneužít legendu ke krátkodobým i dlouhodobým politickým cílům.

A campagne těchto sil byla veleúspěšná: tehdejší premiér V. Mečiar je dnes stavěn na úrověn zločince. V mediích je ignorován, za jeho zásluhy pro slovenský stát nebyl odměněn.

7. března po dlouhé době byl pozván do media, a šlo o vpravdě historický okamžik.

Autorovi těchto řádků osvětlil tehdejší události v takřka všeodhalující debatě.

Přestože události nejsou přesně vyšetřeny, a o pravdoláskařské versi nutno silně pochybovat, zdá se nepochybné, že Slovenská tajná služba Kováče ml. do Rakouská nezavlekla, a takto to řekl i V. Mečiar. 

Domnívám se, že o šlo o zpravodajskou hru, o psyop zaměřený proti Slovenské republice.

Není možné říct, kdo přesně byl aktérem. Ale na př. americké nebo maďarské tajné služby by motiv měly. Stejně tak president Kováč, který cestoval po světě a pomlouval vlastní zemi (sic!!!).

Podle V. Mečiara president věděl dopředu o chystaném synově „únosu.“

Není možno vyloučit, že Kováče unesl dvojitý agent SIS.

Ale jak vyplývá z výroků V. Mečiara, tehdejší události byly tak složité a propletené, že bez dlouhodobého objektivního vyšetřování není možno říct s určitostí téměř nic.

Domnívám se však, že společenské problémy, které affairou vznikly, byly způsobeny slabou ochranou slovenského práva před pomluvami. V podstatě je možné kohokoliv obvinit z čehokoliv, i tajnou službu a premiéra, a neexistuje prostředek obrany.

Něco takového by na př. v Británii nebylo možné. Člověk, který by takto fabuloval, by byl společensky i finančně zničen pro pomluvy.

V pořadu, ve kterém vystoupil, se toto pěkně ukázalo. Zatímco Mečiar argumentoval věcně, přesně citoval lehce ověřitelné údaje, jeho opponent Vojtěch Bugár v podstatě v každé větě používal obraty typu „někdo něco řekl, ale nemohu dokázat, někdo cestoval do Německa.“ Dále spojoval nesouvisející události a vyvozoval z nich závěry, což je v hlavněproudových mediích obvykle hodnoceno jako konspirační theorie.

Komediálním vrcholem a naprostou nehorázností byla obhajoba kováčovské milosti vlastnímu synu, totiž, že slovenské orgány mu odňaly pas, a aby mohl vycestovat do Německa vypovídat v trestním řízení, musel dostat milost, aby získal zpět pas.

Těžko říct, jestli někdo uvěří tak průhlednému nesmyslu. Odnětí pasu představuje běžný prostředek předejití útěku vyšetřované osoby do zahraničí.

Bugár se vůbec snažil vymalovat na bílo kriminální činnost Kováče ml. V jednom případě mluvil o „pouhém“ návodu k trestné činnosti… Návod je zpravidla také trestným činem.

Bugár dále zákerně a manipulativně, a vlastně i velice sprostě útočil na Mečiara, na př. licoměrným požadavkem, aby se omluvil manželce zavražděného člověka…

Těžko si představit, co by se dělo v Británii, dovolil-li by si takovou nehoráznost někdo k bývalému premiérovi.

Bugár vůbec vystupoval značně theatrálně a demagogicky.

Na tom je vidět realismus a mírnost Mečiarova oproti fanatickému idealismu Bugárovu. Bylo by pochopitelné, pokud by se Mečiar rozčílil kvůli takové drzosti, on však jen kroutí hlavou.

Přestože Mečiar je v důchodu, Bugára deklassoval. Zcela jasně převažoval, a lze vidět, že se jedná o mimořádnou osobu slovenské historie.

Na pikantnosti dodává samotná osoba Vojtěcha „Bélu“ Bugára: jde o maďarského nationalistu, extremistického irredentistu, který odjakživa popíral právo Slovenska na existenci. Nyní bude školit zakladatele Slovenské republiky.

Ale to je podstata třetí Slovenské republiky.

I z toho hlediska je opětovný pokus rušit nezrušitelné amnestie mimořádně nebezpečným krokem, který významem může odpovídat rušení Benešových dekretů, na kterých ústavněprávné ČR i SR do značné míry stojí.

I Mečiar řekl, že pokud by se zrušila amnestie, šlo o by závažnou systémovou změnu Slovenské republiky.

Proto je nutno učinit závěr o extremní nebezpečnosti těchto lidí pro existenci Slovenské republiky.

 

 

 

 

V jistém smyslu představuje hodinu a půl dlouhé video pozoruhodnou paralelu a metaphoru slovenských dějin posledních třiceti let.

Na jedné straně státotvorný, ústavodárný zodpovědný a soudný vlastenec, na druhé straně protislovenský extremista, který si nikdy existenci souverenní republiky nepřál a usilovně pracuje na její delegitimisaci.

To jsou dvě strany, které se na politické scéně přeli třicet let. V roce 1998 vyhráli protislovenské elementy, a massivně poškodily Slovensko.

Ať už zločinným výprodejem státních podníků za Dzurindova policejního régimu, za kterého byl i Mečiar přepaden policejním kommandem, illegálním pokusem zrušit amnestie, liquidací slovenského zdravotnictví, polototalitním novým trestním zákoníkem, ale zejména delegitimisací státu a demoralisací jeho obyvatel.

Nyní se opět pokoušejí poškodit Slovensko za účelem krátkodobých politických cílů a to politického boje proti premiérovi Ficovi.

Pokud by se podařilo zrušit amnestie, jakýmkoliv illegálním způsobem, bylo by Slovensko vážně mezinárodně poškozeno, a vpravdě – pro smích.

Není možné zrušit amnestie, a stejně by nešlo stíhat lidi, na které by se případně vztahovala.

Něco takového by bylo proti samotným základům evropské civilisace vyjádřeným v právních principech.

Slovensko by nikdy nemohlo vyhrát mezinárodní žaloby.

Ostatně, Bugár vyjádřil svou úctu k právnímu státu i návrhem, aby se amnestie zrušili, a pak aby se poškození lidé případně žalobou u ústavního soudu bránili!

Jistě. Těžko čekat od maďarského nationalisty snahu udržovat positivní stav na Slovensku.

Nasteveno. Celý rozhovor naleznete na tomto atresu.

 

 

Reklamy

About Francis Bacon

Právník, odborník na pravdoláskařský extremism.

Information

This entry was posted on 08. 03. 2017 by in Analysy, Zprávy and tagged , , , .
%d bloggers like this: