Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Jsme na prahu obnovy hyletické kultury

Zřejmě původním vkladem dvojice Neubauer & Komárek do pokladnice evropské civilisace je dělení kultur na hyletické (lesní), např. řecká, eremiální (pouštní), např. semitská. Hyletická kultura je obrazová, eremiální je slovní. Ve zkratce to popisuje vysvětlivka k essayi Biomoc:

Hyletický je od hylé, což znamená původně „les“ později též látku. Zatímco eremiální (doslova poušťový – eremia znamená pušť, pustina) způsob existence má své těžiště v přebývání a všechno se tomu musí přizpůsobit (to je dáno tvrdými pouštními podmíkami), hyletický způsob existence má své těžiště v prožívání. Tam opravdu dává smysl, věta Adolfa Portmana, že organismus nežije proto, aby metabolizoval a rozmnožoval se, nýbrž přežívá proto, aby sebe sama realisoval. Hyletický znamená tedy zaměřený na podoby a podobnosti, eremiální zaměřený na rozdíly a odlišnosti. Hyletický ví, co je to „více či méně podobný“ a podobný „vzhedem k“ tomu nebo onomu, zatímco eremiální zná pouze „totožný“ nebo „odlišný“. V tomto smyslu můžeme mluvit o eremiání a hyletické kultuře, neboť tento vztah ke světu zásadním způsobem ovlivňuje, co a jakým způsobem z něj přijímají lidé, kteří v takovýchto kulturách žijí. Hyletické kultury jsou takové, které mají vztah k podobě tvaru, k přírodě, k moci skryté v hmotě a podobně (například kultura řecká a indická). Eremiální kultury se zdráhají vztahovat se k horizontu, vždyť obrazy, které tam mohou zahlédnout mohou být klamné (může to být fata morgana, tak, jako v poušti), oko nemá na čem spočinout a nemůže se podle krajiných podob orientovat (písečné duny se neustále převalují a nemají stálý tvar), není dobré činit analogie, protože naše představy a vzpomínky nás mohou klamat, proto je lépe držet se raději znamení, značek, směrovek, a podobně. To je pak cesta , která vede eremiální kultury spíše k důvěře v zápis, než v podobu a tvar. Mezi eremiální kultury můžeme zařadit také semitské kultury (například židovkou kulturu).

Asi poprvé to Neubauer & Komárek popsali v essayi Lejzr a smrž. In Tvar 25/1993, pp. 1-2. Následoval essay Poušť a les aneb Dvojí pramen metafyziky. In Vhled č. 3 z 5. října 2001. Přehledně to shrnuje Pavel Houser ve své annotaci z roku 2002.

Proč tedy mluvit o obnově hyletické kultury? V roce 2016 skončila hegemonie Pravdy a lásky (1968–2016) s jejím binárním viděním světa. Hyletická kultura je pluralitní. Pro eremiální kultury je vlastní zbožštění slova, až fanatické trestání nesprávného slova a nepřipuštění odlišných myšlenek; hyletická kultura se svobody projevu nebojí a úcta k autoritě (i božské) má své hranice. Eremiální kultura se obává, že vjem může být falešný či vedoucí k záhubě, hyletická se přirozeného světa a přirozených lidí, plebejců, nebojí.

Posledním záchvěvem vládnoucí eremiální kultury je hidžáb, tedy zakrývání ženské tělesnosti, které elita tak podporuje jako údajný výraz náboženské svobody. Jenže stačí osvobodit vlasy a islám se ve maligní podobě rozplyne jako pára nad hrncem jako když Huda Ša’aráwí v roce 1922 odložila závoj jako první muslimka na světě.

Reklamy

About Guy Peters

Information

This entry was posted on 19. 02. 2017 by in Komentáře and tagged , , , , .
%d bloggers like this: