Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Kdyby Konvička řekl, že Země je kulatá, distancovali byste se? aneb Boj o veřejný diskurs

Kdo ovládá jazyk, ovládá realitu. Dnes to můžeme sledovat v přímém přenosu. Boj o veřejnou diskusi je bojem o svět. A vylučování některých názorů nebo lidí z diskuse je metodou této války. Kdo ovládá vás? Necháte se? 

Všímám si, jak často v diskusích lidé píší: ,,Zemana/Konvičku/XY nemusím, ale v tomhle mám stejný názor.“ Sdělují svůj názor, ale mají potřebu se vymezit proti osobě, která v té věci náhodou zastává názor stejný. Proč?

Často z opatrnosti, s obavou, aby na ně někdo nespustil: jsi konvičkovec, putinovec, ruský šváb nebo kdovíco ještě. Distancují se od lidí, jejichž názory, postoje a celou existenci nějaká hlasitá skupina určila jako tabu. Mají strach z primitivní ideopolicie, která na vás lepí nálepky – extremista, putinovec, sluníčkář.  Stigma nepohodlného jedince padne i na vás, jako nakažlivá nemoc.

Vyloučeni z veřejné diskuse – vyloučeni z práva na existenci

A tak se lidé bojí, aby nebyli onálepkováni a zařazeni tam, kam nepatří, nebo kam se bojí patřit. Myšlenky se nehodnotí podle obsahu, ale podle jejich nositelů. Následek? Místo faktické argumentace k věci tak čím dál častěji dochází na personalizaci, urážky, hodnocení ad hominem. Vzniká vymezování názorově neslučitelných skupin, fakticky válka memů. Ten hlasitější, agresivnější, získává něco jako „mandát na pravdu“. Od toho pak vede celkem přímá cesta až k nezvratnému rozdělení „obdivovat – zabít“ , skupinové agresi, k pogromům a občanské válce. Příkladů ze současné historie určitě každý najde mnoho.

Tenhle prastarý totalitní mechanismus funguje na úrovních zájmových skupin, stran, zemí i společenství národů. Ovládat média a tím i ovládat veřejnou diskusi, diskurs, to znamená faktickou moc. Moc definovat si pojmy podle svého a tak proměnit celou společnost dřív, než si toho stačí všimnout. Moc určovat myšlenky povolené a zakázané, moc vyloučit lidi s jinými názory z veřejné diskuse nebo z veřejné existence.

Kdo jsou vlastníci diskursu?

Už pár desítek let určují způsob myšlení v Evropě generace salónních komunistů západních univerzit 60. let a jejich následovníci. Někdo jim říká neomarxisté, pokud chcete nálepku. Boj o převahu v informačním světě proto probíhá následujícím způsobem: Cokoliv řeknou ti „ostatní“, je onálepkováno jako „pravicový extremismus, fašismus, hnědnutí“ a vyloučeno z povolené veřejné diskuse. I kdyby to bylo v jiných souvislostech naprosto normální. V současné době se tak stal „extremismem“ i názor, že stát má mít své hranice a zastupovat zájmy svých občanů.

Majitelé jediné pravdy zaseli strach. Stejný strach, jako měli dřív prostí lidé z bolševiků, předtím z nacionálních socialistů. Obviňují všechny kolem sebe z trestných činů či duševní choroby. Tím dávají legitimitu svým úderkám a primitivům, kteří místo diskuse o názorech požadují vyhazov z práce a útočí v tlupách.

Revoluce začíná v jazyce

george-orwell-political-language

Pod tlakem událostí se ale možná vše začíná měnit. Zdá se, že právě probíhá změna „geologických období“ společnosti. Vidíme, že probíhá tvrdý boj o diskurs – o způsob a obsah veřejné diskuse.

Uprchlíci – Imigranti? Přínos – Ohrožení? Vyber si extrém, nic mezi neexistuje! Válka je mír, svoboda je otroctví… Určitě jste si všimli, jak vnější tlak způsobuje extrémní polarizaci debaty i vlastního myšlení ad absurdum. Už nejde vůbec o realitu, o nějaké imigranty, o fakta. Jde o zběsilou melu k udržení postojů, zápasí se o vliv na myšlení veřejnosti. Každý, kdo poruší mediální ideologické schéma, narušuje monopol moci.

Výměna stráží – a co dál?

Kupředu se dere nový myšlenkový proud, léta potlačovaný a kriminalizovaný. Proud, který místo federalismu upřednostňuje národní státy, místo multikulturalismu vlastenectví, místo kolektivismu a sociálního státu svobodu rozhodování. Přes ideopolicejní hnědé nálepky už čím dál víc lidí chápe, že to není zločinný, ale zcela legitimní způsob nazírání a uchopování světa, který má svoje výhody i nevýhody, stejně jako ten stávající.

Pokud síla okolností opravdu povede až ke změně řádu věcí a hodnot, dojde s nevyhnutelností vlastní všem přírodním jevům, k výměně v postojích, hodnotách, v jazyce, paradigmatu. A pak, až se vytvoří „systém“, zase zafunguje primitivní ochranný mechanismus, zajišťující stabilitu společnosti vyloučením těch, co narušují její řád. A zase přebují do rigidity, vylučování těch, co mohou dělat problémy, přijde na řadu čištění, nálepkování, umlčování… a pak nové střídání stráží.

Ale pořád je tu šance, že ten věčný koloběh není nutným přírodním zákonem. A že jednou se to třeba povede jinak. Třeba konečně ovládneme demokracii, argumentaci a diskusi, jako jsme ovládli oheň a pak elektřinu. Myslím my, jako západní civilizace. My, kteří máme společné kořeny, základní hodnoty a způsob chápání příčiny a následku. A o to jde.

A vůbec. Kdyby se lidé nebáli vyjadřovat svůj vlastní názor bez jakéhokoliv distancování – prostě sami za sebe, možná by to prospělo celé společnosti. Zkuste to. Váš názor JE důležitý. A je jen váš.

—————————————-

Za inspiraci a některé trefné formulace děkuji: Kateřina Sienská, Lea Vojteková, Miruška Táborská

Reklamy

About Eva Shuvani

Shuvani je romské slovo pro ženu, která dokáže uzdravovat i ubližovat. Pro ženu, která ví, že je součástí řetězu narození a smrtí. Nečaruju. Jedině snad, pokud věříte, že slovo se stává skutkem.

Information

This entry was posted on 28. 06. 2016 by in Komentáře, Zprávy.
%d bloggers like this: