Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Dobrovolně povinné tykání na pracovišti

Jsou jazyky, které vykání a tykání nerozlišují a výraz úcty odlišují pouze oslovením. Jsou země, kde se běžně oslovuje akademickými tituly a potom takové, kde by takové oslovení mimo akademickou půdu znělo nepatřičně. Každopádně, každá civilizace zná jiný způsob oslovování přátel a jiný způsob oslovování cizích lidí. V severských či anglicky mluvících zemích se však po druhé světové válce začalo šířit přesvědčení, že rozdíly v oslovování přátel a cizích lidí jsou chybné a snažily se je vymýtit. Nemusím snad zdůrazňovat, že zavádění takových norem má základ v ideologii Frankfurtské školy.

Tento přístup, který nás vrací kamsi do pravěku, se z těchto zemí začal šířit i na území bývalého Rakouska-Uherska, kde zní zvláště nepatřičně. Nejnověji jej zavedla firma Kaufland, jejíž centrála sídlí v Německu, kde tykání na pracovišti rozhodně není samozřejmostí. Němčina zná vedle tykání ještě onikání, vykání v pravém slova smyslu nikoli. Onikání bylo v minulosti používáno i v češtině, po první světové válce se však od něj začalo ustupovat, právě kvůli jeho německému původu.

Zajímavé následky to bude mít v České republice v souvislosti s tím, jaká práva mají zdejší zaměstnanci podle navrhovaných úprav zákoníku práce. V podstatě každý, kdo automatické tykání odmítne a následně bude vyhozen nebo mu nebude prodloužena pracovní smlouva, bude moci podat antidiskriminační žalobu a bude mít velkou šanci na úspěch. Jak se s tím Kaufland hodlá vyrovnat, netuším.

Podobnou podnikovou normu mají i některé firmy, kde se ve velké míře komunikuje anglicky, avšak tam to lze zdůvodnit snazším přechodem mezi jazyky, nebo Vodafone. Zda v těchto firmách někdo využil instrumentu antidiskriminační žaloby, netuším, každopádně bez šance by nebyl ani v současné době.

Nejlépe však shrnul všeobecné tykání na pracovišti známý spisovatel Milan Kundera ve své legendární knize Žert: Všichni tři soudruzi, které jsem dobře znal a byl jsem zvyklý se s nimi vesele bavívat, tvářili se nepřístupně; tykali mi sice (jak je pravidlem mezi soudruhy), ale nebylo to najednou přátelské tykání, nýbrž tykání úřední a hrozivé. (Přiznám se, že od té doby mám k tykání averzi; má být původně výrazem důvěrné blízkosti, ale jsou-li si tykající lidé vzájemně cizí, nabude okamžitě opačného významu, je výrazem hrubosti, takže svět, v němž si lidé tykají všeobecně, není světem obecného přátelství, nýbrž světem obecné neúcty.)

Některým lidem je však třeba určité věci vysvětlit ne slovy, nýbrž zcela jinak.

Advertisements

About Václav Š. David

Jsem živnostník, od roku 2006 člen KDU-ČSL. Vystudoval jsem Provozně-ekonomickou fakultu ČZU (titul Ing.) a Filosofickou fakultu Ostravské univerzity (titul Bc.).

Information

This entry was posted on 09. 06. 2016 by in Komentáře and tagged , , , .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: