Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Týrání dětí a norské snahy o jejich zestátnění

Marek Malina, převzato z ePortáluNáhodný svědek, který odhalil tzv. kuřimskou kauzu, nepotřeboval žádné proškolení k tomu, aby okamžitě kontaktoval policii, žádný odborník ani duševně zdravý laik nespekuluje, zda šlo o týrání či nikoli. Poslední dobou se ale význam slova „trauma“, „týrání“, „psychický teror“ používá v konverzačním významu, který znamená spíše „drobné nepohodlí“.

Co je a co není týrání dětí?

Spolu s explozí teorií, co vše může týrání být, se objevila snaha považovat děti za „věc veřejnou“ a utopické představě jejich blaha obětovat cokoli, i běžné uvažování v kontextu reálných životních situací. Nápad považovat děti za majetek společnosti, kdy rodiče nemají překážet státu v jeho výchově, je dost hloupý nápad, který už je diagnostickým znakem totalitní společnosti. Současné varianty toho, co může někdo považovat za týrání, zavání absurditami a dvojnými vazbami, kdy ať udělá rodič jakoukoli variantu, může to být špatně. Je týrání dát dětem cukr, čokoládu, nebo je týrání mu toto odepřít a tím mu způsobit újmu? Kolik lidí kolem, tolik názorů a tolik potenciálních udavačů. „Setkání s Mikuláše a čertem může způsobit těžké trauma s doživotními následky…“ opakuje dokonale nenásilná matka názor „odborníka“ zatímco její dítě se s jekotem svíjí traumatizované především tím, že se s traumatem, kterému se říká výchova či běžné požadavky rodičů, dosud nesetkalo. Názorů na kontaktní či bezkontaktní výchovu, koupání s rodiči či citový chlad, vegetariánství, sledování televize či nepřítomnost počítače, důslednost či nedůslednost ve výchově je nespočet. Vždy se vyskytne skupina, která povzbuzena poptávkou společnosti po dramatu něco trochu zveličí, okoření trochou fantazie a máme zde důležitého člověka s jeho případem, možná spíše drobnou pomstou sousedům. Před nějakou dobou měli rodiče strach, aby sousedé nezaslechli Hlas Ameriky a nepřišli o práci. Dnes by mohli mít strach, zda sousedé neslyší přílišný hluk dětí či naopak podezřelé ticho.

Marxisté všech zemí, polibte si…

Jsou lidé, kteří by pro blaho celé společnosti rozebrali jednotlivé děti na součástky. V Norsku je to možná součást odlišné severské kultury, do naší citově vřelejší společnosti to nepatří. U nás nikdo neakceptuje, aby mu s obýváku seděla soudružka proškolená norskou stranou a sledovala, zda má malý nebo velký oční kontakt s dítětem. Chceme žít svůj život, máme normální žebříček hodnot a víme, že pro naprostou většinu dětí jsou nejdůležitější jeho rodiče, či širší rodina. Úředník nesmí získat moc vykonat v podstatě cokoli. Nechceme legislativu naší země slaďovat s legislativou Norska, žádný arogantní stát ve státě, který považuje naše děti za své, zde vyrůst nesmí.

Reklamy

About Fas Ligand

Information

This entry was posted on 04. 05. 2016 by in Komentáře, Píše se jinde and tagged , , , .
%d bloggers like this: