Svobodná kultura

Realistické medium alternativní pravice

Chtějí solidaritu, nebo spíš chaos a oikofobii?

Čtvrtého dubna publikovalo několik žen v Deníku referendum text „Otevřený dopis Pochodu pro život: křesťanská je solidarita, nikoli netolerance“ Vzhledem k tomu, že dopis útočí na akci, které jsem se po několik let též účastnil, považuji za nutné na něj reagovat polemikou.

Text otevřeného dopisu je zcela zjevně zaměřen proti patriarchální rodině, proti národní identitě a proti zájmu na přežití národa, což je typicky neomarxistická pozice. Samozřejmě, autorky mohou tvrdit, že došly k danému přesvědčení na základě něčeho jiného, než je učení Frankfurtské školy, potom se rád poučím, co je tím pravým zdrojem jejich myšlenek.

Samozřejmě, někdo může tvrdit, že jejich názory jsou nikoli neomarxistické, nýbrž liberální. Jenže i to by bylo problematické. Autorky se považují za křesťanky a liberalismus se neshoduje s křesťanstvím stejně jako neomarxismus, neboť nadřazuje člověka a jeho svobodu nad vše ostatní. Navíc klasický liberalismus počítá s věcmi, jako minimální stát, důraz na jednotlivce, nízké daně a další, které nejsou v článcích Deníku referendum preferované, nýbrž naopak zpochybňované a označované za přežitek. To, čemu se někdy říká levicový liberalismus, ve skutečnosti obvykle není žádným liberalismem, nýbrž právě neomarxismem.

Autorkám v souvislosti s Pochodem pro život vadí zejména text pozvánky publikovaný akcí D.O.S.T, konkrétně následující formulace. „Usilujme tedy o to, aby se do české společnosti opět navrátilo vědomí hodnoty lidského života. Zasazujme se všemi vhodnými prostředky o vytvoření prorodinného klimatu, v němž je každý počatý život vnímán jako dar. Jen tak si náš národ uchová právo na budoucnost, jen tak bude schopen čelit takovým výzvám, jakou je plížící se islamizace Evropy.“ Tato myšlenková linie je podle autorek alarmující.

Pokud však považují apel na přežití národa za alarmující, vyplývá z toho, že přežití (svého vlastního) národa považují za něco zlého. Dále pokud považují za alarmující upozornění na plížící se islamizaci Evropy, potom zjevně odmítají křesťanské učení, že mimo církev není spásy, které bylo potvrzeno i II. vatikánským koncilem, na který se „liberální“ katolíci s oblibou odvolávají. Daná věc byla dále rozvedena a vysvětlena v deklaraci Kongregace pro nauku víry Dominus Iesus, schválené papežem Janem Pavlem II. V podstatě tak autorky předvádí klasickou neomarxistickou oikofobii, v tomto případě nejen vůči vlastnímu národu, ale i vůči křesťanství.

Dále se v textu píše, že nyní „zemí zmítají nacionalistické nálady a české vlajky vlají na protiuprchlických demonstracích, kde lidé drží makety šibenic a otevřeně vyzývají k usmrcování migrujících.“ Realita je však poněkud odlišná. Demonstrace se šibenicemi byla všeho všudy jedna a nevyzývalo se na ní k usmrcování migrujících, nýbrž samotných politiků. Zajisté na dané demonstraci vystoupil Adam B. Bartoš a tentýž Adam B. Bartoš kdysi podepsal manifest akce D.O.S.T. Jenže manifest akce D.O.S.T. byla otevřená petice, potenciální petenti nebyli předem posuzováni, zda jsou hodni manifest akce D.O.S.T. podespat či nikoli. A konečně, Adam B. Bartoš podepsal manifest v době, kdy se projevoval umírněněji, než dnes.

Autorky měly potřebu zdůraznit svou oikofobii i další větou. „Nevidíme důvod, proč by při obhajobě hodnoty lidského života měla být akcentována otázka národní identity, o které vypovídá i název samotné akce.“ Realita je taková, že ČR trpí „přirozeným populačním úbytkem,“ což je vědecký termín, úbytek samozřejmě v pravém slova smyslu přirozený není. V USA, které, pokud vím, přirozeným úbytkem netrpí, se s tímto argumentem nepracuje. Naopak tam mnoho černošských organizací upozorňuje na to, že na počátku snah o legalizaci potratů byli z velké části rasisté typu Sangerové.

Dále mají autorky problém s tím, že se na transparentech a v rámci proslovů „objevila také rétorika, která přispívá ke stigmatizaci rodin stejnopohlavních párů, nesezdaných soužití a svobodných matek.“ Na letošním průvodu jsem nebyl, „rétoriku“ jsem neslyšel a nečetl, avšak „rodiny stejnopohlavních párů, nesezdaná soužití a svobodné matky“ dávají v průměru dětem mnohem horší zázemí, než párové rodiny (zde záměrně nepoužívám slovo patriarchální, v mnoha takových rodinách má hlavní slovo žena). Přál na těch transparentech nebo v proslovech někdo rozvedeným, nesezdaným, homodvojicím, či snad jimi vychovávaným dětem, něco zlého? Nejspíš ne, v takovém případě by se v článku pravděpodobně objevila přesná citace.

Velmi podivná je i další část textu. „V závěru chceme také vyjádřit svůj nesouhlas s vyzněním pochodu, na kterém vystoupili někteří vysoce postavení představitelé české římskokatolické církve jako morální autority, které diktují ženám, jak a kdy mají mít děti, a tím přispívají k tomu, aby se mateřství stalo jedním z nejsilnějších pout patriarchátu. Ačkoliv Hnutí pro život opírá svá tvrzení o úctu k životu a kreativní rozvoj osobnosti, jeho slova a činy spíše vypovídají o strnulém lpění na konvencích, jež brání svobodnému rozvoji jedinců a rodin, které se vymykají tradičním a konzervativním hodnotám.“

Realita je taková, že patriarchát je zatím jediné fungující zřízení ve světě. Tvrzení Bachofena a z něj vycházejícího Engelse o fungujícím matriarchátu byly pozdějšími antropology rozbity na kusy. Snahy o vytvoření nepatriarchální společnosti například ve Skandinávii mají za výsledek vznik ghett, která jsou těžce patriarchální, a jejichž populace početně roste, zatímco zbytek společnosti se trápí s populačním úbytkem a dalšími problémy.

Protože snahy o rozvoj jedinců a rodin, které se vymykají tradičním hodnotám nedopadají nejlépe. Přesto jejich obhájci tvrdí, že je to stále málo a že jsme stále jen na začátku, i ve Skandinávii. Tvrzení, že až vyroste nová generace, vychovaná mimo patriarchální myšlení, bude vše dobré, považuji za naivní. Už jen z toho důvodu, že velká část mladé generace ve Skandinávii má sice nepatriarchální výchovu ve školách, ale doma žije v patriarchálním prostředí muslimských rodin.

Na závěr autorky otevřeného dopisu by prý rády „podpořily názorovou pluralitu uvnitř křesťanských církví.“ To je velmi zvláštní úmysl. Katolické církev se za normálních podmínek vyznačuje právě názorovou jednotou v zásadních věcech víry a mravů, zajištěnou mj. neomylností papeže v těchto věcech, vyhlásí-li je „ex cathedra“. Takové většina dalších náboženských organizací má v dané oblasti centrální autoritu, jejíž nařízení jsou závazná. Náboženská organizace s názorovou pluralitou ve věcech víry a mravů by neměla jeden z typických znaků církve.

Kdybych byl příznivcem konspiračních teorií, obvinil bych autorky, že celý dopis napsaly s cílem rozvrátit názorovou jednotu křesťanů a tím posílit pronikání islámu do českého prostředí. V reálu si však myslím, že jejich cíl je mnohem prostší. Mají potřebu demonstrovat své přesvědčení, které je složeno ze špetky teismu, vaku rovnostářství, touhy po lásce, které se jim nejspíš v životě nedostává, a nenávisti k patriarchální rodině, vlastnímu národu a samozřejmě také k západní civilizaci. Dopis ve skutečnosti žádné další cíle nemá, solidarita či tolerance jsou spíše zdůvodněním, proč dopis napsaly a zveřejnily.

Advertisements

About Václav Š. David

Jsem živnostník, od roku 2006 člen KDU-ČSL. Vystudoval jsem Provozně-ekonomickou fakultu ČZU (titul Ing.) a Filosofickou fakultu Ostravské univerzity (titul Bc.).

Information

This entry was posted on 10. 04. 2016 by in Analysy, Komentáře, Propaganda & hoaxy and tagged , .

Nejlepší texty za 2 dny

%d bloggers like this: